Ve zkratce - byla narocna.
Vse zacalo na Sudbahnhofu ve Vidni. Nakoupilo se pivo do vlaku, bo jsme jeli az do Alp a cesta trvala pres 4 hodiny.

Pozorny ctenari nenech se zmast, tady vypadam jeste cile! Po unavnych 4 hodinach cestovani jsme vystoupily ve Schladming, srdci Alp. A to jsme my. Neohrozeni, kteri jsou zachranit svet.

Po ubytovani ve 4* hotelu, kde byly k dispozici 4 druhy saun, bazen, 4 chodova vecere, jsme se odebraly na mistni diskoteku. Nevim, kolik ma Schladming obyvatel, ale na te diskotece snad musely byt senilni duchodci i s poblityma kojencema, protoze jen na tanecnim parketu bylo odhadem tak 200 lidi.
Probihalo to cele vcelku jednoduse - sef kupoval flasky vodky (kus za 45 Eur + k tomu RedBuly).

Posledni skupina tech nejotrlejsich (ja, sef, rumunka, rumun (na obrazku jako muj nejvetsi kaamos) a administrator) prisla do hotelu na pokoj kolem 5 rano. Budicek byl v 7 rano, kdy se slo na "eine kleine Wanderung" - cesky receno, maly spacir.
Eine kleine Wanderung - v ustech rakouskych lidi - znamena 4 hodinovou cestu na 2 tisicovku a zpet. Pohled na nektere lidi, kteri vysedavaji akorat u pocitace a hybou se akorat pri ceste do prace, byl vserikajici.
Nejhorsi cast dne ovsem mela jeste prijit. Prisly jsme do Schladmingu az kolem druhe odpoledne a zvolily restauraci, kde se najime. Restauraci myslim 2 mistnosti, do kterych jsme se taktak narvaly a 2 lidi, kteri tam pracovaly. Jedna pani za barem a kuchar (o jehoz existenci dodnes pochybuju bo ho nikdo nevidel).
Objednani jidla trvalo dalsi 2 hodiny, pricemz me jako jedinemu z firmy ani po hodine zadne jidlo neprinesly. Normalne jsem snedl vsechny zbytky lidi z firmy, naces jsem si vyslouzil prezdivku "fertig-macher" (dojizdec). A kdyz me konecne donesla pani muj kus zvance, obratem jsem ji rekl, at me to zabali "zum mitnehmen" (s sebou).