Rakousky urednicky siml

Rakouské úřady – kapitola sama pro sebe. Potřebuju vcelku jednoduchou věc. Neomezené pracovní povolení pro Rakouský trh. Volal jsem celý jeden týden paní, která to vyřizuje – mám přesně její číslo a klapku – celý týden to nikdo nikdy nezvedl. Ok, jdu za ní osobně. Podívám se na web, ok, mají tam od 9:00 do 15:00. Jdu tam v polední přestávce. Štrachám se přes celou Vídeň , abych tam 11:40 přišel a zjistil, že tlačítko na lísteček s pořadovým číslem je potřeba zmáčknout do 11:30 – co tam dělají až do tech 15:00 hodin to opravdu nevím, asi po ovědě už se jen v kanceláři diskutuje. Ok, mě nenašvou. Přijdu tam příští den v 9:00. Vytisknu si lísteček a vidím, že přede mnou je 9 lidí. Čekám 3 hodiny. Před 12 hodinou mě paní bere. Úsměv od ucha k uchu, opisuje si snad všechno ze všech papírů, co mám – „Herr Pavlicek, Sie arbeiten hier illegal!“. Přednáška asi 10 minut, co je špatně a dává mi do ruky formulář číslo 1. Mám s ním prý jít do práce, tam to vyplnit a přijít zpět. Ok, přijdu do firmy, formulář mě vyplní, razítko a podpis. Další den jdu opět za mojí oblíbenkyní. Teď už to ovšem vychytávám a přicházím v 7:30, tj. Půl hodiny před otevírací dobou. Před úřadem je fronta asi 15 lidí. V osum otevřou a já mílovými kroky jdu opět k mým dveřím. Tam tisknu tlačítko a vyjíždí lísteček s číslem 1. Uááá, prní na úřadě. Paní tam ještě není, takže jdu ke kolegovy. Ten do toho doslova 10 minut čumí, než dojde paní. Pak se dalších 10 minut hádají, pak paní někam 5 minut volá a pak mě dává další formulář, s tím, že musím přijít příští čtvrtek, protože to prý musí být na den přesně to datum dole na razítku a ona to nemůže tam někde schovat. Opravdu musím říct – zlaté české úřady!