... je tu hodně. Ve středu města, kde máme kanceláře, je trocha potíž se dobře a levně najíst (holt jsme národ paštíkářů). Hlavně teda levně. Přímo vedle Stephansdomu je http://www.sparkys.at/, meníčko za 8 Eur, včetně sladkosti nakonec. Výborná je i japonská restaurace tady, hlavně pokud jste zapomněli snídat a máte ukrutnej hlad. Za 7.5 Eur je k dispozici bufet, tj. můžete si jít přidávat kolikrát chcete. Bacha, už jsem z tama párkrát nedošel do firmy jak jsem se přežral :) (ale líbí se mě, že japonci to berou jako poctu, a ne že jsem je chtěl vyžrat, usmívají se a paní už si mě pamatuje, že jsem jedlík).
Ale podle mě nejlepší je jít přímo k řezníkovi Radatz. Meníčko stojí 4.5 Eur, ale můžete si dát nějaké maso, které zrovna mají upečený. Takže už jsem měl jehněčí, nějaké speciality z hovězího, pečené koleno mají za 3.5 Eur. Chodím do téhle.
Tak a teď už valím si dát Kebab za 2.80 eur na Schwedenplatz. Mňam, mňam.
neděle 29. června 2008
pátek 27. června 2008
t-mobile
Hm, to mě takhle zase jednou došel kredit na mobilu (smska tady stojí 40 centů a nejvetší fraška, že se rozlišuje mezi smskou v Rakousku a zahraničí) tak jsem si šel jako největíší machírek koupit kredit (samozřejmě ten nejlevnější, za 10 Eur, takže defakto socka). No a jak jsem odcházel, tak mé bystré oko spatřilo iPhone (ti, kdo se právě vrátili z Tibetu a neví, iPhone je telefon a iPod v jednom (ti, kdo se vrátili po 5 letech z Tadžikistánu a neví, iPod je přehrávač MP3 (ti, kdo dostali ve školce doživotní trest a teď vylezli po amnestii z lochu, MP3 je formát písniček (ti, kdo to nechápou i teď, jdite si koupit 5 syrečků a narvěte je sousedovi do schránky))))
Přijdu k iPhonovi, samozřejmě úsměv od ucha k uchu alá meloun a začnu si s ním hrát. Jen podotknu, že v obchodě panovala hoodně dusná atmosféra. Bylo takové to napjaté ticho, 3 prodavači řešili se zákazníkama nějaké problém, baba tam měla vytisknutý nějaký papír a pořád na něm neco ukazovala. Dusno.
Já v sedmým nebi sem zatím prozkoumával iPhonka. Nejdřív sem zkusil internet, nejel. Pak mé chtivé prstíky namačkalý video. Dívám se na seznam videí a vidím jedno, na obrázku mega-tlustej rozesmátej chlap s pivem. V dochu si říkám, jo, to bude vodvaz.
Mačkám "Play". V tomto okamžiku bych to nejradši Sejvnul (od slova Save - uložit) pro pozdější znovu nahrání (tzv. naloudování pozice).
Nějakej ušoplesk předemnou to vokotlil uplně na plný pecky, takže v tomto poklidném obchůdečku T-mobile najednou málem praskla skleněná výloha z toho neuvěřitelného chechotu chlapa, co se v tom videu smál. Šíleně jsem se v tu ranu lekl. Samozřejmě během pikosekundy mě probodaly oči všech lidí, co tam byli. A co nejhůř. Nějakým způsobem zmizela ta obrazovka, kde se to dalo zastavit.
První co mě napadlo - světe div se - strčit to pod tričko (to je reflex ala budík pod peřinu), pak mě došlo, že to je vlastně blbost. Tak jsem to začal naboku zeslabovat. Trvalo to snad večnost. Konečně jsem to dokázal zkrotit. Uff. Položil jsem to zpátky na místo, podíval se opět na prodavače - naznačil jsem něco ve smyslu, jo, zní to dobře, já jsem to takhle chtěl a mlčky se staženým ocasem jsem prchl.
V tomhle kšeftu už mě nikdo nikdy neuvidí!
Přijdu k iPhonovi, samozřejmě úsměv od ucha k uchu alá meloun a začnu si s ním hrát. Jen podotknu, že v obchodě panovala hoodně dusná atmosféra. Bylo takové to napjaté ticho, 3 prodavači řešili se zákazníkama nějaké problém, baba tam měla vytisknutý nějaký papír a pořád na něm neco ukazovala. Dusno.
Já v sedmým nebi sem zatím prozkoumával iPhonka. Nejdřív sem zkusil internet, nejel. Pak mé chtivé prstíky namačkalý video. Dívám se na seznam videí a vidím jedno, na obrázku mega-tlustej rozesmátej chlap s pivem. V dochu si říkám, jo, to bude vodvaz.
Mačkám "Play". V tomto okamžiku bych to nejradši Sejvnul (od slova Save - uložit) pro pozdější znovu nahrání (tzv. naloudování pozice).
Nějakej ušoplesk předemnou to vokotlil uplně na plný pecky, takže v tomto poklidném obchůdečku T-mobile najednou málem praskla skleněná výloha z toho neuvěřitelného chechotu chlapa, co se v tom videu smál. Šíleně jsem se v tu ranu lekl. Samozřejmě během pikosekundy mě probodaly oči všech lidí, co tam byli. A co nejhůř. Nějakým způsobem zmizela ta obrazovka, kde se to dalo zastavit.
První co mě napadlo - světe div se - strčit to pod tričko (to je reflex ala budík pod peřinu), pak mě došlo, že to je vlastně blbost. Tak jsem to začal naboku zeslabovat. Trvalo to snad večnost. Konečně jsem to dokázal zkrotit. Uff. Položil jsem to zpátky na místo, podíval se opět na prodavače - naznačil jsem něco ve smyslu, jo, zní to dobře, já jsem to takhle chtěl a mlčky se staženým ocasem jsem prchl.
V tomhle kšeftu už mě nikdo nikdy neuvidí!
čtvrtek 26. června 2008
Alee, alee
...je teď největší broukací hit v kanclu. Klasická mučírna typu přijdete ráno do práce, Zákeřně si počkáte, až se všichni zahloubouu do práce a v naprostém mrtvolném tichu si začnete pobrumovat resp. pískat nějakou mega-trapnou písničku. Čím trapnější, tím lepší. Kolegovům z práce jistě ještě dnes znějí v učích hity "Bob a Bobek" nebo "Přátelé zeleného údolí", kterými jsem je nejedno ráno obdařil, nenílyžpravda (nenílyžpravda je vyjmenované slovo, dopředu zakazuji interpelace na toto téma v diskusi).
Tak tady teďka jede tohle. Text je strašně jednoduchý - "Alej, alej, alej, alej, alej, ulice s mnoha stromy (stromama), joo to je alej." Včera jsem se přistihl, že si to zpívám při pucování kelcnů, dneska jsem si prozpěvoval při cestě do práce. Oh my god. Jestli to takhle půjde dál, tak přísahám namoutěkutě, že si tady koupím štípačky a vycvakám si to z mozku.
Pro nejodvážnější, kteří následující týden chtějí skončit v depresích, je tu zabijácký link -
http://www.youtube.com/watch?v=7OvlQP0M98I
Tak tady teďka jede tohle. Text je strašně jednoduchý - "Alej, alej, alej, alej, alej, ulice s mnoha stromy (stromama), joo to je alej." Včera jsem se přistihl, že si to zpívám při pucování kelcnů, dneska jsem si prozpěvoval při cestě do práce. Oh my god. Jestli to takhle půjde dál, tak přísahám namoutěkutě, že si tady koupím štípačky a vycvakám si to z mozku.
Pro nejodvážnější, kteří následující týden chtějí skončit v depresích, je tu zabijácký link -
http://www.youtube.com/watch?v=7OvlQP0M98I
úterý 24. června 2008
Ice
Uff, ve Vídni je neskuteřný vedro a náhle přijde mail. Všichni do kuchyňky, firma objednala pro každého zmrzku... Uaaaaaaaaaa
pondělí 23. června 2008
Fotbalova skolka
Dnes Vám toto názorné video ukáže, jak umýt 2 rakouské kolegy a třetího poslat do 1000 procentní šance, aby následně plnoštíhlý italský brankář zhatil všechny šance vrhnouc se bezhlavě pod nohy.
Odkaz na YouTube
Odkaz na YouTube
sobota 21. června 2008
Zpět v zemi, kde bory šumí
Tak jsem se na víkend poprvé vrátil zpět, prakticky jen pro moje milované závodní kolo značky Trek (ano, stejná značka na které jezdí Lance Armstrong) a pro mojé staré dobré kopačky značky Nike (ano, stejná značka kterou obouvá Ronaldo).
Ve Vídni je vůbec pro cyklisty město zaslíbené. Spousta lidí u nás v práci nemá koupenou šalinkartu /a to i když ji firma proplácí/ a jezdí všude na kole. Prakticky celé město je pokryto hustou sítí cyklostezek, cyklisté mají všude speciální semafory jen pro ně, pokud zrovna nemáte kolo, můžete si jej zdarma na půl hodiny půjčit (musíte mít ale embossku). Na spoustě ulicích jsem viděl parkování pro kola, tj. pevně zabetonované stojany, ke kterým si můžete kolo připoutat. Tak trošku si to nedovedu představit v Brně, to by asi na Cejlu hned vzniklo 10 nových "cyklobazarů".
A na závěr tu mám jeden zajímavej billboard. Jak Rakušáci říkají o Němcích, mají je radi, ale... (hassliche Liebe) tak tenhle se fakt povedl...
Ve Vídni je vůbec pro cyklisty město zaslíbené. Spousta lidí u nás v práci nemá koupenou šalinkartu /a to i když ji firma proplácí/ a jezdí všude na kole. Prakticky celé město je pokryto hustou sítí cyklostezek, cyklisté mají všude speciální semafory jen pro ně, pokud zrovna nemáte kolo, můžete si jej zdarma na půl hodiny půjčit (musíte mít ale embossku). Na spoustě ulicích jsem viděl parkování pro kola, tj. pevně zabetonované stojany, ke kterým si můžete kolo připoutat. Tak trošku si to nedovedu představit v Brně, to by asi na Cejlu hned vzniklo 10 nových "cyklobazarů".
A na závěr tu mám jeden zajímavej billboard. Jak Rakušáci říkají o Němcích, mají je radi, ale... (hassliche Liebe) tak tenhle se fakt povedl...
pátek 20. června 2008
Pràce
S vědomím, že dnes budu mluvit o práci a ztratím tak většinu ze svého milionového obecenstva, se poslušně hlásím z Vídeňské
metropole. Pracuju v menší IT firmičce, odhadem 20 lidí, která sídlí v naprostém středu. Fungujeme jako hlavní dodavatel
softwarových řešení pro rakouské železnice. No a mě přidělili na projekt, který zajišťuje a plánuje proud pro lokomotivy.
Lidsky řečeno, pokud někdy budete v Rakousku stát s vlakem uprostřed hor s tím, že lokomotiva nemá proud, tak mě můžete dát
přes držku, až mě uvidíte. Co se zprvu zdálo jako malinká aplikace, se vyklubal obrovský projekt, který se rozdělil na několik fází. Normální lidi, přeskočte následující odstavec, ITci, čtěťe dál.
V zásadě je snaha udělat tenkého klienta, pomocí kterého si zákazník, bude moci plánovat, kde kterým vlakem pojede a kolik bude potřebovat proudu. Ono totiž jak jsem tady zjistil, existuje docela dost firem, resp. firmiček, které vlastní třeba jednu lokomotivu a pár vagonů a májí to jako živnost, že převážejí dřevo, uhlí a jánevímco. Jako framework děláme v JBoss Seamu, databáze ještě není rozhodnuta - to mám na starost já, modelování. Upřímně řečeno, je to moje prní zkušenost s datovým modelováním, ale jak se člověk prokousá těma nástrojema, tak je to celkem přímočaré. Používáme Toad Data modeler. Ještě k tomu modelování, to sem prostě musel dostat, protože to je jedíná fáze, kde člověk nemusí moc rozumnět na meetingách němčině. Pro GUI, workflows je potřeba se hodně ptát. Jinak firma je docela projektově orientovaná, tj. nevymýšlíme žádné novoty, pouze prověřené věci - Hybernate, Seam. Co vím, tak se budou dělat i nějaké grafické věci, typu "jak vybrat železniční cestu na mapě", tak to si možná prosadím GWT, no uvidím. Zatím mám hodně práce všemu porozumět.
Jo ještě pár blbinek se mi tu líbí. Třeba sekretářka každý týden vytiskne plán, co budete dělat a přišpendlí ho na tvůj stůl. Takže když po někom něco potřebujete, tak dojdete za ním a podíváte se, proč není v práci. Docela dobrá věc jsou tady pohovory. Po 3tím dnu, po 1ním měsíci a po 3tím měsíci. Pak jsou prý automaticky každého čtvrt roku. Celkem fajn, řeknete co se vám líbí, nelíbí, a čeho byste do dalšího pohovoru chtěli dosáhnout. Já jsem si teď řekl - "porozumnět zhruba němčině". Fajt věc je, že každý první pátek v měsíci firma obědná jídlo, které se doveze a ve velké zasedací místnosti se nejdřív jedou vtipy a pak se všichni nažerem. Vůbec, všechno je strašně přirozené. Jdete si zahrát s kolegama fotbal - firma platí večeři a hřiště. Když si vzpomenu, co zbytečného vztekání mě stálo zařizování fotbalu v minulé firmě.... Firma proplácí roční šalinkartu v hodnotě 600 Eur, když musíte být v práci přesčas platí taxi a večeři. Automaticky zadarmo je kromě kávy i džusy, ovoce a zelenina...
Dneska už musím končit, valím do své rodné země. Takže, bis bald!
metropole. Pracuju v menší IT firmičce, odhadem 20 lidí, která sídlí v naprostém středu. Fungujeme jako hlavní dodavatel
softwarových řešení pro rakouské železnice. No a mě přidělili na projekt, který zajišťuje a plánuje proud pro lokomotivy.
Lidsky řečeno, pokud někdy budete v Rakousku stát s vlakem uprostřed hor s tím, že lokomotiva nemá proud, tak mě můžete dát
přes držku, až mě uvidíte. Co se zprvu zdálo jako malinká aplikace, se vyklubal obrovský projekt, který se rozdělil na několik fází. Normální lidi, přeskočte následující odstavec, ITci, čtěťe dál.
V zásadě je snaha udělat tenkého klienta, pomocí kterého si zákazník, bude moci plánovat, kde kterým vlakem pojede a kolik bude potřebovat proudu. Ono totiž jak jsem tady zjistil, existuje docela dost firem, resp. firmiček, které vlastní třeba jednu lokomotivu a pár vagonů a májí to jako živnost, že převážejí dřevo, uhlí a jánevímco. Jako framework děláme v JBoss Seamu, databáze ještě není rozhodnuta - to mám na starost já, modelování. Upřímně řečeno, je to moje prní zkušenost s datovým modelováním, ale jak se člověk prokousá těma nástrojema, tak je to celkem přímočaré. Používáme Toad Data modeler. Ještě k tomu modelování, to sem prostě musel dostat, protože to je jedíná fáze, kde člověk nemusí moc rozumnět na meetingách němčině. Pro GUI, workflows je potřeba se hodně ptát. Jinak firma je docela projektově orientovaná, tj. nevymýšlíme žádné novoty, pouze prověřené věci - Hybernate, Seam. Co vím, tak se budou dělat i nějaké grafické věci, typu "jak vybrat železniční cestu na mapě", tak to si možná prosadím GWT, no uvidím. Zatím mám hodně práce všemu porozumět.
Jo ještě pár blbinek se mi tu líbí. Třeba sekretářka každý týden vytiskne plán, co budete dělat a přišpendlí ho na tvůj stůl. Takže když po někom něco potřebujete, tak dojdete za ním a podíváte se, proč není v práci. Docela dobrá věc jsou tady pohovory. Po 3tím dnu, po 1ním měsíci a po 3tím měsíci. Pak jsou prý automaticky každého čtvrt roku. Celkem fajn, řeknete co se vám líbí, nelíbí, a čeho byste do dalšího pohovoru chtěli dosáhnout. Já jsem si teď řekl - "porozumnět zhruba němčině". Fajt věc je, že každý první pátek v měsíci firma obědná jídlo, které se doveze a ve velké zasedací místnosti se nejdřív jedou vtipy a pak se všichni nažerem. Vůbec, všechno je strašně přirozené. Jdete si zahrát s kolegama fotbal - firma platí večeři a hřiště. Když si vzpomenu, co zbytečného vztekání mě stálo zařizování fotbalu v minulé firmě.... Firma proplácí roční šalinkartu v hodnotě 600 Eur, když musíte být v práci přesčas platí taxi a večeři. Automaticky zadarmo je kromě kávy i džusy, ovoce a zelenina...
Dneska už musím končit, valím do své rodné země. Takže, bis bald!
středa 18. června 2008
Trávník útočí
.... na strom! Zachraňme stromy, je jich málo. Když vymřou, chcípnem, protože se v noci udusíme!
úterý 17. června 2008
Jak možná ti bystřejší z mého početného čtenářstva ví, poslední dva dny zažila Vídeň dva obrovské nápory fotbaluchtivých=pivochtivých fanoušků. První zápas hrála ta naše šupinatá sebranka s Turkama. Vídeňští turci, kterejch je tady víc než kolik má Matka Tereza vlasů na své prošedivělé mrtvé hlavě, se všichni oblíkli do červenýho a vytvořili jedno obrovské krvavé moře. Podle novin jich bylo 200 000 ve městě a 70 000 před radnicí. Prostě jak cigánů před úřadem na přídavky. Po tom našem propadáku jsem šel hodně rychle srabsky dom, oblečen do obrovské české vlajky a s pomalovanou tváří a ještě mě nejací zastavovali a něco mě říkali v turečtině. Nic jsem nerozumněl, a to i když celkem pravidelně baštím turecký kebab. Mňam, mňam - Hoppala Kebab na Schweden Platz za 2.50 Eur, mňam, mňam. Turkům tady kromě Turků samotných vůbec nikdo nefandil. Dokonce po tom rozhodujícím gólu jsem viděl nějaké němce, co zlostí hodili celé pivo na zem. Holt ty nájezdy a utlačování máme holt pořád v krvi - kdo by chtěl na téma "Moderní turecko a uvědomělost evroupské sounáležitosti" se mnou diskutovat, přihlaste se do diskuse.
Ráno jsem potichu došel do práce a asi první hodinu za mnou pořád chodili nažhavení lidi z firmy, že prý slyšeli, že v česku se hraje fotbal jenom 85 minut atd. Bruno si ze mě celej den utahoval. Že prý jestli nám nebylo líp za Habsburků. Že bysme byli silnejši než tedka. Slovensko, Maďarsko, Rakousko a já nevím kdo ještě dohromady. Tak jsem mu řekl, že to by si žádnej Rakušák ani nekopl a hned bylo ticho jak z rána po pěšině.
Vlastně včera se hrálo německé derby Osterreich vs. Deutschland. Z každýho okna viselo něco červeného, každej chytrej čumil roztruboval, co všechno by se muselo stát, aby rakušáci vyhráli, že není žádná šajna, ale bylo vidět, že všichni tajně doufají ve výhru. Takový to, když dete na zkoušku a všude říkáte, že jste se vůbec neučili, abyste pak s velkou pompou mohli v IS.muni.cz ukázat to Ačko. A pukli, Rakusaci. Zpět jsem musel jít asi 45 minut pěšky přes celé město a to byla blbost! Na některých ulicích se doslova stálo, všichni byli vylezlí venku. Půlka lidí došla druhej den do práce pozdě a všichni se shodli na tom, že je zapích smradlavej rozhodčí - no, aspoň něco máme stejný.
Taky jsem si šel pro podpis od německých fotbalistu do Hiltonu, kde bydlí, ale utřel jsem opět svůj všudypřítomný nos. Prostě echt smůla se mě lepí na paty jak šlak, lidi, pošlete mě kytky - chryzantény, pohlednice ze všech koutů světa, angličáky, ať se mě zlepší nálada. Nebo mě podpořte vybranými citaty klasiků v diskusi.
Dik a čau
Ráno jsem potichu došel do práce a asi první hodinu za mnou pořád chodili nažhavení lidi z firmy, že prý slyšeli, že v česku se hraje fotbal jenom 85 minut atd. Bruno si ze mě celej den utahoval. Že prý jestli nám nebylo líp za Habsburků. Že bysme byli silnejši než tedka. Slovensko, Maďarsko, Rakousko a já nevím kdo ještě dohromady. Tak jsem mu řekl, že to by si žádnej Rakušák ani nekopl a hned bylo ticho jak z rána po pěšině.
Vlastně včera se hrálo německé derby Osterreich vs. Deutschland. Z každýho okna viselo něco červeného, každej chytrej čumil roztruboval, co všechno by se muselo stát, aby rakušáci vyhráli, že není žádná šajna, ale bylo vidět, že všichni tajně doufají ve výhru. Takový to, když dete na zkoušku a všude říkáte, že jste se vůbec neučili, abyste pak s velkou pompou mohli v IS.muni.cz ukázat to Ačko. A pukli, Rakusaci. Zpět jsem musel jít asi 45 minut pěšky přes celé město a to byla blbost! Na některých ulicích se doslova stálo, všichni byli vylezlí venku. Půlka lidí došla druhej den do práce pozdě a všichni se shodli na tom, že je zapích smradlavej rozhodčí - no, aspoň něco máme stejný.
Taky jsem si šel pro podpis od německých fotbalistu do Hiltonu, kde bydlí, ale utřel jsem opět svůj všudypřítomný nos. Prostě echt smůla se mě lepí na paty jak šlak, lidi, pošlete mě kytky - chryzantény, pohlednice ze všech koutů světa, angličáky, ať se mě zlepší nálada. Nebo mě podpořte vybranými citaty klasiků v diskusi.
Dik a čau
sobota 14. června 2008
Saltotužka
Bruno je můj spolupracovník. Je o generaci starší, v IT dělá už, jak mě bylo řečeno, věčnost. Mluví příšerně rychle a hlavně echte-vídeňskou umgangsprache (=hantecem). Dělám s ním teď většinu dne společně a musím upřímně říct, že se fakt kolikrát musím smíchy popuchat. Nedávno jsem mu svou lámavou němčinou něco vysvětloval, nerozuměl nějaké věci v Excelu. Tak jsem mu to vysvětlil a on to pak začal znova vysvětlovat mě. Asi zapomnel... Taky me učí ty největší vychytávky v němčině a vyvěštil mi, že do roka a do dne budu v němčině i snít.
Bruno umí perfektní parádičku s tužkou. Když nad nečím dumá, v ruce drží mezi palcem a ukazováčkem tužku. Pak pomocí prostředníčku vyhodí tužku do vzduchu, ta udělá salto a dopadne opět zpět. To vše samozřejmě bez toho, aniž by se na to musel dívat. Fakt super.
Jooo taky jsem byl na zápase Rakousko proti nějaky havěti (chorvati nebo poláci, teď nevím). Rakusaci vyrovnali v posledni minute z penalty na 1:1 a pak si asi vsichni nejaky drogy nebo nevim. Na ulici tancili, lezli na vsechny mozny pamatniky - jeste kdyz jsem usinal tak jeste nejaci ztroskotanci troubili. Měl jsem chuť přijít a hodit jim obal od Sirečků do auta.
Tady posílám moje foto, dopředu dávám souhlas, že si jej můžete dát na plochu, takže se Vlasto nemusíš ptát - můžeš. Jen upozorňuju, že vlajky malovala jedna kolegyňě z firmy. Namalovala nejdřív českou vlajku naopak a naruby, takže ja "z mozku" jsem ji viděl správně, ale zbytek světa špatně.
No, musím dom. Příště
Bruno umí perfektní parádičku s tužkou. Když nad nečím dumá, v ruce drží mezi palcem a ukazováčkem tužku. Pak pomocí prostředníčku vyhodí tužku do vzduchu, ta udělá salto a dopadne opět zpět. To vše samozřejmě bez toho, aniž by se na to musel dívat. Fakt super.
Jooo taky jsem byl na zápase Rakousko proti nějaky havěti (chorvati nebo poláci, teď nevím). Rakusaci vyrovnali v posledni minute z penalty na 1:1 a pak si asi vsichni nejaky drogy nebo nevim. Na ulici tancili, lezli na vsechny mozny pamatniky - jeste kdyz jsem usinal tak jeste nejaci ztroskotanci troubili. Měl jsem chuť přijít a hodit jim obal od Sirečků do auta.
Tady posílám moje foto, dopředu dávám souhlas, že si jej můžete dát na plochu, takže se Vlasto nemusíš ptát - můžeš. Jen upozorňuju, že vlajky malovala jedna kolegyňě z firmy. Namalovala nejdřív českou vlajku naopak a naruby, takže ja "z mozku" jsem ji viděl správně, ale zbytek světa špatně.No, musím dom. Příště
úterý 10. června 2008
rajce
Poprve jsme meli poradu u zakaznika. No ja uz jsem mel nejakej divnej pocit rano, ze tohle nebude zrovna muj den. Vse zacalo tim, ze prakticky celou sobotu jsem stravil hledanim vhodnych spolecenskych bot. Prosel jsem celou Mariihilferstrasse (brneska Vankovka). Chodil jsem fakt od jednoho obchodu do druhyho, az jsem nevedel kde mam nohy. Nahoda nejvetsiho kalibru, to takhle se rozhlizim po ulici a najednou slysim: "Hi, Raadym!". Otocim se a tam Hans Guglia, muj byvaly sef z IBM. Mel tam sebou i svoje deti (kluk tipuju 8, holka 4, jeden z nich se jmenoval Domink nebo Dominika). Svou trhanou nemcinou jsem mu povypravel vsechny moje dosavadni tezkosti. On na to, ze mluvim vyborne (tyhle motivacni povzbuzeni zeru, ale ono je obcas potreba si zalhat a utvrdit se v tom, ze vlastne umite plynne nemecky). Decka pak uz otravovala, ze chcou zmrzku nebo co, tak jen potvrdil, ze zajdem spolu s byvalymi kolegy Romanem a Maxem na beera a s vsudypritomnym usmevem zmizel v davu.
Nicmene to sem opet odbocil - porada. Pokud jsem si driv myslel, ze muj kolega Bruno mluvi rychle a narecim, byl jsem asi na drogach. To, co predvedli kluci z Rakouskych zeleznic, by se dalo nazvat jako mix zvykackove anglictiny a nejakeho smodrlichani v nemcine. Muj mozek zvladal tak kazdy druhy slovo a to jsem se jeste musel pekelne soustredit. Za celych 6 hodin jsem nerekl ani jedine slovo! Jo, sorry. Vlastne jo, "Scheise", ale to predbiham. Po prvnich 4 hodinach nalevarny, kdy jsem sledoval obrazky na meotaru prisel mnou vymodleny cas obeda. Zakaznik se predvedl, byly pro nas pripraveny oblozene housky se spekem, sunkou a k tomu mala rajcata. Zasr^%*&%^na rajcatka. Do jednoho jsem kousnul a CELY obsah vyprskl na mou kosili.
"Scheise" sem nastesti rekl potichu, slyseli jen spolupracovnici z firmy. V momente me doslo, ze takhle proste nemuzu sedet dalsi 4 hodiny na porade, to musim nejak utrit. V tom jsem zahledl na stole do oci bijici kycovate ruzove ubrousky s kvetinkama. Vzal jsem 2 a odesel na toaletu s myslenkou, ze to proste z te kosile vydrhnu.
Drhnu, drhnu a ted se divam, ze nejenze se situace nezlepsuje, ale naopak zhorsuje! Ten ruzovej ubrousek, hajzl jeden, me obarvil celou kosili. Naprosto odevzdane jsem se vratil zpet ke stolu, kde uz se dojidalo. Sedim chvili, ale z ucukajicich koutku par lidi, kteri si vsimli me je jasne, ze takhle to proste nepreziju. Ok, jdu po chvili opet na toaletu s myslenkou, ze to vyperu vodou.
Nejenze to voda nezlepsila, ale naopak jsem byl kolem pasu cely mokry a voda ztekla az do kalhot, kde udelala nadhernou skrvnu v rozkroku. S myslenkama naproste beznadeje a odevzdanosti jsem odesel z toalety. Na chodbe jsem potkal nejakou neznamou pani, ktera se smichy potrhala, kdyz sla kolem me a jen zachechtala klasicke "Mahlzeit!".
Zbytek meetingu jsem stravil premyslenim nad tim, kam slozit v tomto megatrapasu pohled. Melounove usmevy zakaznika mi byli odmenou.
Priste nevim vo cem to bude, zdravim Vlasti.mila do Londyna!
Nicmene to sem opet odbocil - porada. Pokud jsem si driv myslel, ze muj kolega Bruno mluvi rychle a narecim, byl jsem asi na drogach. To, co predvedli kluci z Rakouskych zeleznic, by se dalo nazvat jako mix zvykackove anglictiny a nejakeho smodrlichani v nemcine. Muj mozek zvladal tak kazdy druhy slovo a to jsem se jeste musel pekelne soustredit. Za celych 6 hodin jsem nerekl ani jedine slovo! Jo, sorry. Vlastne jo, "Scheise", ale to predbiham. Po prvnich 4 hodinach nalevarny, kdy jsem sledoval obrazky na meotaru prisel mnou vymodleny cas obeda. Zakaznik se predvedl, byly pro nas pripraveny oblozene housky se spekem, sunkou a k tomu mala rajcata. Zasr^%*&%^na rajcatka. Do jednoho jsem kousnul a CELY obsah vyprskl na mou kosili.
"Scheise" sem nastesti rekl potichu, slyseli jen spolupracovnici z firmy. V momente me doslo, ze takhle proste nemuzu sedet dalsi 4 hodiny na porade, to musim nejak utrit. V tom jsem zahledl na stole do oci bijici kycovate ruzove ubrousky s kvetinkama. Vzal jsem 2 a odesel na toaletu s myslenkou, ze to proste z te kosile vydrhnu.
Drhnu, drhnu a ted se divam, ze nejenze se situace nezlepsuje, ale naopak zhorsuje! Ten ruzovej ubrousek, hajzl jeden, me obarvil celou kosili. Naprosto odevzdane jsem se vratil zpet ke stolu, kde uz se dojidalo. Sedim chvili, ale z ucukajicich koutku par lidi, kteri si vsimli me je jasne, ze takhle to proste nepreziju. Ok, jdu po chvili opet na toaletu s myslenkou, ze to vyperu vodou.
Nejenze to voda nezlepsila, ale naopak jsem byl kolem pasu cely mokry a voda ztekla az do kalhot, kde udelala nadhernou skrvnu v rozkroku. S myslenkama naproste beznadeje a odevzdanosti jsem odesel z toalety. Na chodbe jsem potkal nejakou neznamou pani, ktera se smichy potrhala, kdyz sla kolem me a jen zachechtala klasicke "Mahlzeit!".
Zbytek meetingu jsem stravil premyslenim nad tim, kam slozit v tomto megatrapasu pohled. Melounove usmevy zakaznika mi byli odmenou.
Priste nevim vo cem to bude, zdravim Vlasti.mila do Londyna!
pondělí 9. června 2008
Gerarda jsem potkal v hospode v univerzitnim kampusu. Spolecne jsme se divali na to utrpeni ceskych fotbalistu proti Svycarum. Gerard pracuje jako supervizor projektu proti chudobe, procestoval cely svet a zrovna tedka je 3 dny ve Vidni. Vypravel teda docela kruty veci, hlavne v Africe, co se tam deje a jak to tam chodi. Nicmene kdyz jsem mu rekl, ze jsem ve Vindi uplne novej, nevahal a zavolal sve zene, ze dnes dojde pozdeji. Vecer totiz hrali turci s portugalcama a tak jsme sli do nejznamejsi turecke restaurace. Turci jsou tady jako nejvetsi mensina, snad kolem 40% nebo tak. No musim rict, ze na zapase zrovna ticho nebylo. Restaurace narvana k prasknuti (fakt k prasknuti, nedalo se ani pohnout), pod televizi profi-fotografove (pry fotky jsou hned druhy den v novinach) a pomalu kazdou povedenou prihravku musel nekdo z turku okomentovat. Porad si pohravam s myslenkou tam prijit na zapas nasich s turkama, i kdyz to je trosku o presdrzku.
Druhej den jsem se sel podivat poprve do tzv. Fan zone. Jsou to obri obrazovky pred radnici, kde se vejde podle me tak 10 000 lidi, mozna aji vic.
Uvaril jsem si obed, pekne pospal a za slunecneho pocasi jsem se vydal na zapas nemcu proti polakum. Az do 60 minuty to bylo v pohode, pak zacalo prset. Pak jsem klasicky podcenil situaci. Zacalo nenapadne mrholit. V duchu jsem si rikal, tak to je v poho. Pak zacalo prset. V duchu jsem myslel na vsechny, kteri pristi v tricku jaci jsou to debilci, ze si nic nevzali. Pak zacala prutrz. To uz jsem zacal pochybovat, jestli moje bunda vydrzi. No a pak na nas nekdo vylil z nebes vanu. Opilym nemeckym fanouskum to bylo samozrejme fuk, ale me, nezaujatemu fanoskovi, ktery musel jeste asi 20 minut cvachtat pesky domu? Domu jsem prisel "na rybicku", tj. primo do vany vse vysliknout a chrapat.
Priste povykladam o tom, jak jsme byli u zakaznika na "porade"
Druhej den jsem se sel podivat poprve do tzv. Fan zone. Jsou to obri obrazovky pred radnici, kde se vejde podle me tak 10 000 lidi, mozna aji vic.
Uvaril jsem si obed, pekne pospal a za slunecneho pocasi jsem se vydal na zapas nemcu proti polakum. Az do 60 minuty to bylo v pohode, pak zacalo prset. Pak jsem klasicky podcenil situaci. Zacalo nenapadne mrholit. V duchu jsem si rikal, tak to je v poho. Pak zacalo prset. V duchu jsem myslel na vsechny, kteri pristi v tricku jaci jsou to debilci, ze si nic nevzali. Pak zacala prutrz. To uz jsem zacal pochybovat, jestli moje bunda vydrzi. No a pak na nas nekdo vylil z nebes vanu. Opilym nemeckym fanouskum to bylo samozrejme fuk, ale me, nezaujatemu fanoskovi, ktery musel jeste asi 20 minut cvachtat pesky domu? Domu jsem prisel "na rybicku", tj. primo do vany vse vysliknout a chrapat.
Priste povykladam o tom, jak jsme byli u zakaznika na "porade"
neděle 8. června 2008
fotbal
Jo, to takhle sedim v kanclu a najednou se ozve: "Du, Raadym, spielst du fussball?" (jako esi umim kopnout do micudy). Ja na to: "Naturlich!" (cesky - jasna paka, kamo). No a takhle nejak jsem se dostal na firemni fotbalek, rozumej nase firma proti jednomu z nasich zakazniku...
Scuka sme si dali v metru na Stephansdomu a uz tam sem mel tuseni. Usmevavi kravataci, mezi nima kuci opaleni, vsichni jsme si podali ruky za neustaleho usmevu. Zapas se konal mezi mrakodrapy v Uno-city. Travicka paradni, vsechno udrzovane - supa.
Zapas zacal. No, jak bych to popsal. Takova odnoz profesorskeho fotbalku. Hlavne se nespotit, nezranit, nedejboze se nekoho dotknout - je to nas zakaznik. No a pak jsem tam byl ja. Kluci brzy zjistili, ze ja na nejaky ty zakaznicky manyry nebudu. Nebudu vas napinat. Tady je docela pekna fotka jednoho meho bodychecku a jednoho souboje.
Sejmul jsem ho v plne rychlosti, ale po chvilce lezeni uz byl v poho a usmival se. Hur teda dopadl dalsi borec, kterej bude 6-8 tydnu v nemocnici, protoze si narazil zebra a ma tam nejakou srazininu. Ale v tom teda prsty nemam! Ten se zranil sam, namoutekute.
Druhej den v praci kolovala tato fotka po firme s podtextem
Radim “in touch” with the customer:
A na meetingu jsem pak byl predstaven jako "Wir haben unsere grose Fussball-superstar Raadym" (Mame mezi nama velkou fotbalovou super-mega-star Radima)
Celkove jsem spokojen, vyvratil jsem stare Svejkovske tvrzeni, ze "die ganze Tschechische Folk is eine simlutante Bande" a vzkazal zakaznikovi, ze ne vse dostane zadarmo!
Priste napisu neco o fotbalu ve vidni a jak jsem se seznamil s Gerardem, supervizorem celosvetove organizace proti chudobe.
Scuka sme si dali v metru na Stephansdomu a uz tam sem mel tuseni. Usmevavi kravataci, mezi nima kuci opaleni, vsichni jsme si podali ruky za neustaleho usmevu. Zapas se konal mezi mrakodrapy v Uno-city. Travicka paradni, vsechno udrzovane - supa.
Zapas zacal. No, jak bych to popsal. Takova odnoz profesorskeho fotbalku. Hlavne se nespotit, nezranit, nedejboze se nekoho dotknout - je to nas zakaznik. No a pak jsem tam byl ja. Kluci brzy zjistili, ze ja na nejaky ty zakaznicky manyry nebudu. Nebudu vas napinat. Tady je docela pekna fotka jednoho meho bodychecku a jednoho souboje.
Sejmul jsem ho v plne rychlosti, ale po chvilce lezeni uz byl v poho a usmival se. Hur teda dopadl dalsi borec, kterej bude 6-8 tydnu v nemocnici, protoze si narazil zebra a ma tam nejakou srazininu. Ale v tom teda prsty nemam! Ten se zranil sam, namoutekute.
Druhej den v praci kolovala tato fotka po firme s podtextem
Radim “in touch” with the customer:
A na meetingu jsem pak byl predstaven jako "Wir haben unsere grose Fussball-superstar Raadym" (Mame mezi nama velkou fotbalovou super-mega-star Radima)
Celkove jsem spokojen, vyvratil jsem stare Svejkovske tvrzeni, ze "die ganze Tschechische Folk is eine simlutante Bande" a vzkazal zakaznikovi, ze ne vse dostane zadarmo!
Priste napisu neco o fotbalu ve vidni a jak jsem se seznamil s Gerardem, supervizorem celosvetove organizace proti chudobe.
čtvrtek 5. června 2008
Ahoooj Czech republic
Mily ctenari,
nevim kdo jsi a ani odkud jsi se vzal, ale ses tady spatne! Nic zadarmo nedostanes!
Zjisteni cislo 1 - pracovni nasazeni v Rakousku
Jasne, jasne. Chapu. Pro neznale - prace v me minule firme, kde jsem 3 roky delal, obvykle znamena, ze prijdete do prace (pokud teda jste nebyli den predtim na flamu, v tom pripade zustavate doma a zahlasite "Home office"), prectete si postu (teda jenom prelitnete, bo lidi skemraji, kam ze se pujde na obed) a jdete na obed. Po obede jdete obvykle primo do Game-roomu hrat stolni fotbalek a pak jdete do kanclu. Pak opet ale prijde nekdo, ze jich je malo na fotbalek, tak jdete zase.
V tomto momente, tedy pokud je ctvrtek, uz jste s casem na stiru, bo musite do 14:00 poslat mail s tim, co jste za tyden udelali. Pak bud muzete zacit pracovat (podivat se, jestli dosla nejaka posta), ale vetsinou si jdete zacvicit do firemniho fitka, ktere je zadarmo. No a z fitka uz jedete primo domu, ze?
Rekneme - pohodicka. Ale neberte vse uplne vazne :-)
Und jetzt Osterreich...
Mate predem dane, ze do prace mate dojit 9:15. Prijdete a pet minut nezavazne konverzujete v kancelari (vubec netusite, ze to bylo poslednich volnych 5 minut). V kancelari jiz na vas ceka tzv. buddy - clovek, ktery vas bude mit na starosti. Ten uz ma na stole vytisklej tzv. check list, dvou strankovy seznam ukoly, co s tebou musi udelat. Od teto doby se nezastavite. Uvodni kolecko absolvuji s cepici, na ktere je vysito "Radim" - zjevne se to kazdymu libi. Vsichni moje jmeno vyslovuji po americku "uraadym", ale me to neva, zni to cool!
Nasleduje vysvetlovani vseho moznyho... preskocime. Obed. Jde skoro cela firma do italske restaurace asi 250 m od Stephansdoomu (nejdulezitejsi barak pro turisty ve Vidni). Nasleduje prvni MEGA zdeseni. Tady se proste nenajite pod 8 Eur. Zbytek dne uz si nepamatuju. Prisel jsem dom, lehl a spal.
Zjisteni cislo 2 - nemcina
Prijdete rano do prace, a jdete na workshop. Ja myslim, ze to co jsem zazil, pro to ani neexistuje slovo v cestine. Predstavte si, ze mate v sobe 6 piv, jdete do prostred cinske ctvrti a zatroubite na heligon. Mozna ten mumraj, co vznikne, by se mohl vzdalene podobat tomu, co ja jsem slysel. Proste netusite "worum es geht". Pak dostanete 100 strankovej dokument ( v nemcine!!!) a na konci dne se od vas ocekava, ze z neho neco snad vyvodite nebo co... Uprimne, ted je ctvrtek vecer, a jeste ho nemam ani prelozenej. A to pry jdem v pondeli rano k zakaznikovi a mam se ptat snad na neco v nemcine. Nebyt ten vikend, tak si asi koupim jizdenku a naverbuju zpatky do IBY...
No nic, pokracovani priste... Bude o tom, jak jsem hral fotbal s Rakusakama
p.s. v komentarich vladne tvrda cenzura, rikam to dopredu :)
nevim kdo jsi a ani odkud jsi se vzal, ale ses tady spatne! Nic zadarmo nedostanes!
Zjisteni cislo 1 - pracovni nasazeni v Rakousku
Jasne, jasne. Chapu. Pro neznale - prace v me minule firme, kde jsem 3 roky delal, obvykle znamena, ze prijdete do prace (pokud teda jste nebyli den predtim na flamu, v tom pripade zustavate doma a zahlasite "Home office"), prectete si postu (teda jenom prelitnete, bo lidi skemraji, kam ze se pujde na obed) a jdete na obed. Po obede jdete obvykle primo do Game-roomu hrat stolni fotbalek a pak jdete do kanclu. Pak opet ale prijde nekdo, ze jich je malo na fotbalek, tak jdete zase.
V tomto momente, tedy pokud je ctvrtek, uz jste s casem na stiru, bo musite do 14:00 poslat mail s tim, co jste za tyden udelali. Pak bud muzete zacit pracovat (podivat se, jestli dosla nejaka posta), ale vetsinou si jdete zacvicit do firemniho fitka, ktere je zadarmo. No a z fitka uz jedete primo domu, ze?
Rekneme - pohodicka. Ale neberte vse uplne vazne :-)
Und jetzt Osterreich...
Mate predem dane, ze do prace mate dojit 9:15. Prijdete a pet minut nezavazne konverzujete v kancelari (vubec netusite, ze to bylo poslednich volnych 5 minut). V kancelari jiz na vas ceka tzv. buddy - clovek, ktery vas bude mit na starosti. Ten uz ma na stole vytisklej tzv. check list, dvou strankovy seznam ukoly, co s tebou musi udelat. Od teto doby se nezastavite. Uvodni kolecko absolvuji s cepici, na ktere je vysito "Radim" - zjevne se to kazdymu libi. Vsichni moje jmeno vyslovuji po americku "uraadym", ale me to neva, zni to cool!
Nasleduje vysvetlovani vseho moznyho... preskocime. Obed. Jde skoro cela firma do italske restaurace asi 250 m od Stephansdoomu (nejdulezitejsi barak pro turisty ve Vidni). Nasleduje prvni MEGA zdeseni. Tady se proste nenajite pod 8 Eur. Zbytek dne uz si nepamatuju. Prisel jsem dom, lehl a spal.
Zjisteni cislo 2 - nemcina
Prijdete rano do prace, a jdete na workshop. Ja myslim, ze to co jsem zazil, pro to ani neexistuje slovo v cestine. Predstavte si, ze mate v sobe 6 piv, jdete do prostred cinske ctvrti a zatroubite na heligon. Mozna ten mumraj, co vznikne, by se mohl vzdalene podobat tomu, co ja jsem slysel. Proste netusite "worum es geht". Pak dostanete 100 strankovej dokument ( v nemcine!!!) a na konci dne se od vas ocekava, ze z neho neco snad vyvodite nebo co... Uprimne, ted je ctvrtek vecer, a jeste ho nemam ani prelozenej. A to pry jdem v pondeli rano k zakaznikovi a mam se ptat snad na neco v nemcine. Nebyt ten vikend, tak si asi koupim jizdenku a naverbuju zpatky do IBY...
No nic, pokracovani priste... Bude o tom, jak jsem hral fotbal s Rakusakama
p.s. v komentarich vladne tvrda cenzura, rikam to dopredu :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
Příspěvky
