Jak možná ti bystřejší z mého početného čtenářstva ví, poslední dva dny zažila Vídeň dva obrovské nápory fotbaluchtivých=pivochtivých fanoušků. První zápas hrála ta naše šupinatá sebranka s Turkama. Vídeňští turci, kterejch je tady víc než kolik má Matka Tereza vlasů na své prošedivělé mrtvé hlavě, se všichni oblíkli do červenýho a vytvořili jedno obrovské krvavé moře. Podle novin jich bylo 200 000 ve městě a 70 000 před radnicí. Prostě jak cigánů před úřadem na přídavky. Po tom našem propadáku jsem šel hodně rychle srabsky dom, oblečen do obrovské české vlajky a s pomalovanou tváří a ještě mě nejací zastavovali a něco mě říkali v turečtině. Nic jsem nerozumněl, a to i když celkem pravidelně baštím turecký kebab. Mňam, mňam - Hoppala Kebab na Schweden Platz za 2.50 Eur, mňam, mňam. Turkům tady kromě Turků samotných vůbec nikdo nefandil. Dokonce po tom rozhodujícím gólu jsem viděl nějaké němce, co zlostí hodili celé pivo na zem. Holt ty nájezdy a utlačování máme holt pořád v krvi - kdo by chtěl na téma "Moderní turecko a uvědomělost evroupské sounáležitosti" se mnou diskutovat, přihlaste se do diskuse.
Ráno jsem potichu došel do práce a asi první hodinu za mnou pořád chodili nažhavení lidi z firmy, že prý slyšeli, že v česku se hraje fotbal jenom 85 minut atd. Bruno si ze mě celej den utahoval. Že prý jestli nám nebylo líp za Habsburků. Že bysme byli silnejši než tedka. Slovensko, Maďarsko, Rakousko a já nevím kdo ještě dohromady. Tak jsem mu řekl, že to by si žádnej Rakušák ani nekopl a hned bylo ticho jak z rána po pěšině.

Vlastně včera se hrálo německé derby Osterreich vs. Deutschland. Z každýho okna viselo něco červeného, každej chytrej čumil roztruboval, co všechno by se muselo stát, aby rakušáci vyhráli, že není žádná šajna, ale bylo vidět, že všichni tajně doufají ve výhru. Takový to, když dete na zkoušku a všude říkáte, že jste se vůbec neučili, abyste pak s velkou pompou mohli v IS.muni.cz ukázat to Ačko. A pukli, Rakusaci. Zpět jsem musel jít asi 45 minut pěšky přes celé město a to byla blbost! Na některých ulicích se doslova stálo, všichni byli vylezlí venku. Půlka lidí došla druhej den do práce pozdě a všichni se shodli na tom, že je zapích smradlavej rozhodčí - no, aspoň něco máme stejný.


Taky jsem si šel pro podpis od německých fotbalistu do Hiltonu, kde bydlí, ale utřel jsem opět svůj všudypřítomný nos. Prostě echt smůla se mě lepí na paty jak šlak, lidi, pošlete mě kytky - chryzantény, pohlednice ze všech koutů světa, angličáky, ať se mě zlepší nálada. Nebo mě podpořte vybranými citaty klasiků v diskusi.

Dik a čau