rajce

Poprve jsme meli poradu u zakaznika. No ja uz jsem mel nejakej divnej pocit rano, ze tohle nebude zrovna muj den. Vse zacalo tim, ze prakticky celou sobotu jsem stravil hledanim vhodnych spolecenskych bot. Prosel jsem celou Mariihilferstrasse (brneska Vankovka). Chodil jsem fakt od jednoho obchodu do druhyho, az jsem nevedel kde mam nohy. Nahoda nejvetsiho kalibru, to takhle se rozhlizim po ulici a najednou slysim: "Hi, Raadym!". Otocim se a tam Hans Guglia, muj byvaly sef z IBM. Mel tam sebou i svoje deti (kluk tipuju 8, holka 4, jeden z nich se jmenoval Domink nebo Dominika). Svou trhanou nemcinou jsem mu povypravel vsechny moje dosavadni tezkosti. On na to, ze mluvim vyborne (tyhle motivacni povzbuzeni zeru, ale ono je obcas potreba si zalhat a utvrdit se v tom, ze vlastne umite plynne nemecky). Decka pak uz otravovala, ze chcou zmrzku nebo co, tak jen potvrdil, ze zajdem spolu s byvalymi kolegy Romanem a Maxem na beera a s vsudypritomnym usmevem zmizel v davu.

Nicmene to sem opet odbocil - porada. Pokud jsem si driv myslel, ze muj kolega Bruno mluvi rychle a narecim, byl jsem asi na drogach. To, co predvedli kluci z Rakouskych zeleznic, by se dalo nazvat jako mix zvykackove anglictiny a nejakeho smodrlichani v nemcine. Muj mozek zvladal tak kazdy druhy slovo a to jsem se jeste musel pekelne soustredit. Za celych 6 hodin jsem nerekl ani jedine slovo! Jo, sorry. Vlastne jo, "Scheise", ale to predbiham. Po prvnich 4 hodinach nalevarny, kdy jsem sledoval obrazky na meotaru prisel mnou vymodleny cas obeda. Zakaznik se predvedl, byly pro nas pripraveny oblozene housky se spekem, sunkou a k tomu mala rajcata. Zasr^%*&%^na rajcatka. Do jednoho jsem kousnul a CELY obsah vyprskl na mou kosili.

"Scheise" sem nastesti rekl potichu, slyseli jen spolupracovnici z firmy. V momente me doslo, ze takhle proste nemuzu sedet dalsi 4 hodiny na porade, to musim nejak utrit. V tom jsem zahledl na stole do oci bijici kycovate ruzove ubrousky s kvetinkama. Vzal jsem 2 a odesel na toaletu s myslenkou, ze to proste z te kosile vydrhnu.

Drhnu, drhnu a ted se divam, ze nejenze se situace nezlepsuje, ale naopak zhorsuje! Ten ruzovej ubrousek, hajzl jeden, me obarvil celou kosili. Naprosto odevzdane jsem se vratil zpet ke stolu, kde uz se dojidalo. Sedim chvili, ale z ucukajicich koutku par lidi, kteri si vsimli me je jasne, ze takhle to proste nepreziju. Ok, jdu po chvili opet na toaletu s myslenkou, ze to vyperu vodou.

Nejenze to voda nezlepsila, ale naopak jsem byl kolem pasu cely mokry a voda ztekla az do kalhot, kde udelala nadhernou skrvnu v rozkroku. S myslenkama naproste beznadeje a odevzdanosti jsem odesel z toalety. Na chodbe jsem potkal nejakou neznamou pani, ktera se smichy potrhala, kdyz sla kolem me a jen zachechtala klasicke "Mahlzeit!".

Zbytek meetingu jsem stravil premyslenim nad tim, kam slozit v tomto megatrapasu pohled. Melounove usmevy zakaznika mi byli odmenou.

Priste nevim vo cem to bude, zdravim Vlasti.mila do Londyna!