prace

Varovani: nasledujici text je pouze pro IT pracovniky/ce

Jsem tady uz druhej mesic a uz tak trosku muzu zacit pracovne srovnavat. Firma u ktery delam je mensi firmicka, kolem 30 lidi, ktera sidli ve stredu Vidne - Stephansplatz. Coz ma svoje vyhody jako skvela dostupnost (3 linky metra) a nevyhody (menicko na obed 8 - 11 Eur).

Delame prakticky vylucne pro OEBB, coz je obdoba Ceskych drah v Rakousku (ano, jednoduse Rakouske drahy). Jak uz jsem mozna nekde rikal, jsem na projektu, ktery ma na starost udelat webovou aplikaci, ktera se bude starat o spotrebu proudu (ano, vlaky uz nejezdi na uhli).

V tymu je nas celkem 5 lidi - projekt manager, junior programmer, 2 seniori (4 roky Java) a Bruno (jak me bylo receno, programuje uz eine Ewickeit = vecnost). Vzhledem k tomu, ze komunikace v nemcine jeste trosku vazne, dostavam na starost vsechny algoritmicke problemy a EJB 3.0. Jeden kolega pomaha projekt manazerovi pri zjistovani veci od zakaznika a druhy kolega ma na starost GUI (Seam). Junior programator dostava ukoly typu: "prejmenuj vsechny tyto soubory" nebo "zkontroluj, jestli je vsechno podle urciteho pravidla".

Co se tyce Javy, tak samozrejme pouzivame novou javu s generikama, anotacema apod. (wow, konecne). Kod MUSI byt zdokumentovany a nesmi byt zadne warningy (o to se stara firemni konfigurace Checkstyle). Testy nesmi byt jUnit, ale TestNG. Databazovy model, ktery jsem mel na starosti, se po dokonceni revidoval s kolegou. Trosku neco jineho nez na co sem byl zvykly z minula, kdy nebyly testy, javadoc a narychlo zprasenej kod.

Co me ovsem totalne dostalo, je schopnost rvat nemcinu kam se da. Datovej model jsem musel delat komplet v necine, coz u me znamenalo, ze jsem prakticky kazde slovicko musel prekladat z anglictiny do nemciny + naucit se mnozne cislo. Btw. asi 10x jsem ho musel predelavat, nez vyhovoval vsem firemnim pravidlum. Pak jsme pustili Hibernate a zacali hromadne refaktorovat v Jave. Pak nam doslo, ze to je nanic, takze v kodu jsou nasledujici hruzy:

@Column(name = "KUNDE", length = 30)
public String getKunde() {
return this.kunde;
}
Jen pro neznale - Kunde je nemecky "zakaznik" :)
Me to je celkem sumak, ale kdyz bych videl neco typu getZakaznik() v kodu, tak se du bodnout.

V Rakousku se hodne pracuje. Ptal jsem se nekolika lidi, proc tomu tak je a vsichni shodne potvrdili, ze lidem se kvuli problemum nechce domu. Prichazim do prace kolem 8:30 a vsichni uz v praci sou. Odchazim pravidelne v 6 nebo v 5 - pokud mam nemcinu a vsichni tam jeste sou. Normalka je delat 9 hodin denne + sou lidi, kteri se treba v 6 vecer omlouvaji v kanclu, ze musi domu. Nekdo si bere pravidelne notebook domu. Kolikrat sem pak rano videl, ze datum posledniho ulozeni dokumentu bylo pred pulnoci...

Co ovsem tady uplne miluju, je jidlo. (Moment, jdu si pro hrozny). Sekretarka prakticky ob den kupuje cerstve oboce a zeleninu, momentalne mam na vyber rajcata, jabko, hruzky, hrozny, nektarinky, angrest, rynhle nebo hrozny (bile i cervene). Plus jsou zadarmu dzusy Rausch a kazdy prvni patek v mesici (coz je tenhle nasledujici) mame zadara zranicu v meeting raumu.

A zakoncime veselou zpravickou - za 2 mesice jsem pribral 9 kilo.

zradlo

To je strašný, kdo to má pořád jíst... Firma mě chce vykrmit. Pomóóóóóóóóóc!!!

Rakušanky

...jsou jiný, ale zrovna tahle, kterou jsem si vyfotil na hradbách je moc pěkná. Kvůli zákonu na ochranu spotřebitele jsem ji ale musel umazat ksicht, aby mě nezažalovala :]

Jak sem šel plavat...

Sobota odpoledne, zlenivělost jak sviňa - dostal jsem osvícený nápad, že si půjdu zaplovat. Obratně googluju "Vienna swimming pool", vybírám bazén Diana, zběžně zjišťuju, kdy v sobotu zavírají a vyrážím. Chyba číslo jedna, jako vždy si spletu ulice, takže to asi 30 minut hledám, načež zjišťuji, že to je vlastně ve dvoře IBM (můj předpředchozí zaměstnavatel). Přijdu tam a paní na vrátnici mi začne vnucovat, že za hodinu zavírají a že mě lístek na hodinu nemůže prodat, že nejmenší mají na 2 hodiny. Říkám OK, 11 Eur a nořím se dovnitř...

...načež zjištuju, že to je zábavné centrum pro děcka s rodičema. 3 bazény s vodou maximálně po kotníky, velký hrad s dělem, ze kterého stříkala voda (ten jsem ale stejně dobil - připlazil jsem se v té vodě po kotníky až k hradbám a plivl na něho vodu, co sem měl v držce), všude byly nápisy, kam můžou plavci a kam neplavci a v té největší hloubce mě byla voda po prsa. Wow.


Tak jsem se na hodinu odebral do výřivky, kde jsem strávil zbytek bazénního života. Ale jako vždy, osud mě přichystal překvápko na konec.

Polonaštvanej se vracím k lehátku, kde jsem si nechal ručník a kde nic, tu nic. Plavčík, vidouc mne, jak bezraden tam stojím, procházíc kolem mne se jen ušklíb a prohodil: Děcka našly nějakej bílej ručník v bazénu. Je támhle a ukázal na cár hadry, která visela na plotě a z něhož tekla voda...

Děcka, ještě jsem s vama neskončil! Ještě budete velkého Radima na kolenou prosit za tuhle lumpárnu, co ste mě provedly!

čekání na iPhone

Neuvěřitelné, je rok 2008 a člověk musí stát frontu, když si chce něco koupit. Dneska to je přesně 14 co stojím "virtuální frontu" na iPhone. Kdo neví http://www.apple.com/iphone/. Momentálně jsem na 17 místě, s tím, že Apple prý distribuje 200 kousků do Rakouska, které se musí dělit mezi 40 poboček T-Mobile, takže prý na mě dojde řada za 14 dní až 3 týdny. Což už mě říkali před týdnem. Hrůza, fakt hrůza. A jestli mě předběhne Solvina v Londýně a koupí si ho první, tak skočím s pytlem plných štěňat, přivázaných k levé noze, do divoké Dunaje. A všem vám to natřu!

Mahmud

Mahmud /přesně nevím, jak se jmenuje, ale vím, že to jméno je nezapamatovatelné/ je můj spolužák z kurzu němčiny, kam jsem začal chodit. Je někde z Afriky a sedí vedlě mě. Kulantně řečeno, má pár malinko rušivých zlozvyků. Jedním z nich je, že přemýšlí nahlas. Příklad - Pan učitel třeba řekl "die Katze" a on hned na to pološeptem "die, der, der die" (skloňování ženského rodu ve 4 pádech v němčině - kdo neví). První čtvrthodinku mě to připadalo strašně směšné, bohužel jen tu první. Pak totiž vytáhl dalšího žolíka. Nazval jsem to hmmčení. Opět se učitel na něco zeptá - příklad - "Kdo vládl v Rakousku v roce 1900?". Mahmud neví. Ví, že to neví, ale začne hmmčet a čumí vokolo. A hmmčí tak dlouho, dokud někdo neřekne správnou odpověď. A pak to zvopakuje! Ó můj bože. Vrchol byl, kdy Pan učitel něco ukazoval na tabuli a on to se sekundovým spožděním opakoval, ale dvakrát po sobě. Taková samo-ozvěna. Po hodině už jsem myslel, že zajdu do Billy, koupím řetaz špekáčků a umlátím ho. Naštěstí byla přestávka...

O přestávce nastává takovej ten megatrapnej moment, kdy nemáte co dělat a musíte se začít NENÁPADNĚ s někým bavit. Já a ještě jeden Egypťan jsme šli za Mahmedem. Celou přestávku vykládal báječnou story, jak v roce 1989 (ano, 20 let zpátky) v Mistroství Afriky ve fotbale jeho tým hrál proti Sudánu (to podlě mě nemůže zajímat ani lidi v Sudánu) a jak v 79. minutě hráč s číslem 4 (ano, ani neznal jméno) udělal chybu a jeho tým dostal gól. Nevím, slyšet to podruhý, tak si radši hodím špagát. Na konci hodiny mě ale podržel dveře a usmál se na mě (což bych s jeho uhelnou tváří a bílýma zubama přirovnal jako když ti někdo baterkou posvítí do ksichtu), takže sme největší kámoši a příště kluka ušatýho zvu na beera.

Vůbec africká němčina je občas fakt k popukání. Na otázku "Co lze považovat v 16. století jako luxus?" se přihlásil Egypťan a řekl: "Šerd.". Když viděl naše (+ učitelovy) nechápavé pohledy, začal vysvětlovat, co vlastně ten šerd je. No a vylezlo z něho, že to je kůň - Pferd.

Ale o největší show jsem se stejně postaral já. Dostali jsme domácí úlohu a vypracovali ji jen dva lidi. Jedna Ruska a já. Ja jsem ji psal ráno při snídani a řekněme, že jsem měl hooooooodně dobrou náladu. Úkol byl, vymyslet si příběh o člověku a popsat jeho život. Psal jsem o Řehoři Stříbrném, který se narodil v Třeboni, ve 3 letech začal kouřit mariuhanu atd. Vysloveně perla, za perlou. A v hodině se učitel zeptal, kdo že udělal domácí úlohu, že si ji přečtem nahlas. Samozřejmě s vědomím, co jsem vyplodil, jsem se krčil v koutku. No a pak Egypťan zmerčil, že to mám vypracované na stole, vzal to do ruky a začal s tím mávat nad hlavou a s úsměvěm křičet: "On to má taky!". Kdybych měl po ruce kotel žhavé smůly, tak mu to naliju do všech tří jeho uší. Ruska dočetla a pak jsem přišel na řadu já. Pan Učitel se dlouho držel, ale stejně jsem ho zkosil smíchy k zemi...

Wiener Schnitzel + cernej budvar

Tomudle říkám já pořádnej šnitzl a bíra k tomu. Dálší z řady příběhů typu "Jak jsem se přežral a málem nedošel dom". Akorát se teďka bojím chodit do řeznictví bo by mě tam pichli jak prase, jak su vyžranej.

Recept

Taky se Vám jako mě stalo, že jste zapomněli nakoupit a v ledničce nebylo vůbec nic? Teď už se nemusíte bát, že ráno nebudete mít co snídat. Představuji Vám můj vlastní recept na romantickou snídani - toast s kečupem a cibulí...

vtipálek

lächerlich = směšné

...aneb co se dá vše sežrat na Running Sushi za večer

dvere

To takhle makáte v práci od 9:00 do 23:30, pak jdete vyzvednout nyndžu, kterej přiletěl do Vídně s krosnou jak kdyby přišel z Tajgy. Dete dom, ráno vsáváte po 5 hodinách znova abyste rozespalí vypadli z bytu... Zavřete dveře a chcete zamčít a ono jako není čím. uááááááá, klíče jsou zevnitř v zámku.

V tu ranu jsem tušil problém, ale ještě netušíte jaký. Uděláte 10 kroků a tělo jasně signalizuje, že jste ráno nebyli na "velké". V šest ráno samozřejmě všechny restaurace zavřené, takže jediná možnost metro. No, asi takhle - kdyby se mě ve Vídní chtělo někdy na záchod, tak poslední místo kam bych šel je zastávka Alser Strasse v Alsergrundu. No a bystrý čtenář už tuší, kde jsem v tu osudnou dobu stál. Přijdu na záchod, otevřu dveře a málem vytapetuju všechny stěny včerejším jídlem. Vzduch jak když si prdne faraón v sarkofágu a vy to po 3000 letech otevřete. V duchu si říkám, tohle musím přežít. Mám na výběr dva záchody. Otevřu první a málem mě vnitřnosti vyskočí z těla. Hezky česky řečeno, nějaký umělec namaloval na stěny obrázek, ale místo pastelek použil svoje hovínka. Jdu vedle. Tam už je to lepší, jen injekční stříkačka v rohu (Mišánku, neboj, přežil jsem to...). Zjišťuju, že tam není papír. Ok, tak bez toho ani ránu. Tak jdu ven si koupit noviny "na čtení". No, a jak na sviňu, me tam vlezou nějací dva podezřelí típci. Musím čekat neuvěřitelných a nekonečných 20 vteřin načež konečně přichází úleva v podobě vysypání koše. Chvilku se divím, jestlí do rakouskej záchod sní, ale pohoda. Ještě se oblízl.

V práci jsem hned po oběde začal řešit klíče. Jak jsem se v práci poradil, pokud jsou klíče v zámku rovně, jdou tzv. vytlačit druhým klíčem z venku. Jel jsem teda na konečnou metra U6, kde pracuje paní domácí. Muselo to snad být až někde na hranicích s Itálií, protože sem jel snad půl hodiny jenom tam.

Přeskočíme v čase...

Stojím přede dveřma s klíčem. Modlím se, ať to vyjde. Strkám klíč do zámku a ... asi 2mm zůstanou venku. Néééééééééé. Je mě jasný, že teď budou věci složitejší. Budu asi muset zavolat zámečníka, složitě vysvětlovat, že tam bydlím, platit opravu dveří, zámečníka... Celou zlostí do toho kopu, vedle soused už začal něco chrastit v bytě - asi tušil zloděje. A v momentě, kdy už fakt chci zavolat zámečníkovi, slyším jak to lupne. Klíč zapadne celej, otevřu dveře. Wow. Do práce dojdu v 5 odpoledne z podlední pauzy (v 16:00 byl redakční death-line, všichni s nervama v kýblu), ale na oběd si přeci člověk čas udělat musí, ne?

Slovnik

...pro všecky, co potřebujou překládat mezi němčinou a anličtinou, je výborný slovník zde.

Graz

...mam asi tak 15 minut čas, než se Škubánek našminkuje. Celej víkend trávím u ní, v Grazu. Tohle píšu pirátsky z jejího počítače - chacha. Bacha,už de...

Alanis

wow, su vodvázanej. Včera sem byl v

na koncertu. Jako předkapela hrál
a jako hlavní chod
...aneb kdo to nepozná, tak je to americká zpěvačka Alanis Morissette. Pokud srovnám s U2 na kterýmch jsem byl v Polsku, tady panovala daleko lepší atmosféra. Hit "Ironic" jsme prakticky odzpívali sami.

A dneska jsem viděl reklamu na Cold play, kteří tady jsou někdy v září a Madonna je tady na Donau Insel někdy během prázdnin (lístek na stání 99 Eur). Kdo chce jít na Cold play, pište! Zítra zjistím cenu lístků.

Pivo frei

Něco, co člověk v fakt česku nezažije - pivo v hosposdě zdarma. Sice teda jenom hodinu, ale aji tak. Přišel jsem 5 minut po osmé, sedl si na misto ala Homer Simpson přímo za pípu a pil. Na rakouským pivu je jedna jediná dobrá věc - na nic si nehraje - už při prvním doušku vám natvrdo oznánámí, že vás ráno bude bolet hlava. Vypil jsem za 2 a půl hodiny 4 piva, z toho jedno jsem si už musel dát Guiness, to se fakt nedalo. Jak kdyby někdo rozpustil hašlerky a smíchal to s Fantou a režnou.