dvere

To takhle makáte v práci od 9:00 do 23:30, pak jdete vyzvednout nyndžu, kterej přiletěl do Vídně s krosnou jak kdyby přišel z Tajgy. Dete dom, ráno vsáváte po 5 hodinách znova abyste rozespalí vypadli z bytu... Zavřete dveře a chcete zamčít a ono jako není čím. uááááááá, klíče jsou zevnitř v zámku.

V tu ranu jsem tušil problém, ale ještě netušíte jaký. Uděláte 10 kroků a tělo jasně signalizuje, že jste ráno nebyli na "velké". V šest ráno samozřejmě všechny restaurace zavřené, takže jediná možnost metro. No, asi takhle - kdyby se mě ve Vídní chtělo někdy na záchod, tak poslední místo kam bych šel je zastávka Alser Strasse v Alsergrundu. No a bystrý čtenář už tuší, kde jsem v tu osudnou dobu stál. Přijdu na záchod, otevřu dveře a málem vytapetuju všechny stěny včerejším jídlem. Vzduch jak když si prdne faraón v sarkofágu a vy to po 3000 letech otevřete. V duchu si říkám, tohle musím přežít. Mám na výběr dva záchody. Otevřu první a málem mě vnitřnosti vyskočí z těla. Hezky česky řečeno, nějaký umělec namaloval na stěny obrázek, ale místo pastelek použil svoje hovínka. Jdu vedle. Tam už je to lepší, jen injekční stříkačka v rohu (Mišánku, neboj, přežil jsem to...). Zjišťuju, že tam není papír. Ok, tak bez toho ani ránu. Tak jdu ven si koupit noviny "na čtení". No, a jak na sviňu, me tam vlezou nějací dva podezřelí típci. Musím čekat neuvěřitelných a nekonečných 20 vteřin načež konečně přichází úleva v podobě vysypání koše. Chvilku se divím, jestlí do rakouskej záchod sní, ale pohoda. Ještě se oblízl.

V práci jsem hned po oběde začal řešit klíče. Jak jsem se v práci poradil, pokud jsou klíče v zámku rovně, jdou tzv. vytlačit druhým klíčem z venku. Jel jsem teda na konečnou metra U6, kde pracuje paní domácí. Muselo to snad být až někde na hranicích s Itálií, protože sem jel snad půl hodiny jenom tam.

Přeskočíme v čase...

Stojím přede dveřma s klíčem. Modlím se, ať to vyjde. Strkám klíč do zámku a ... asi 2mm zůstanou venku. Néééééééééé. Je mě jasný, že teď budou věci složitejší. Budu asi muset zavolat zámečníka, složitě vysvětlovat, že tam bydlím, platit opravu dveří, zámečníka... Celou zlostí do toho kopu, vedle soused už začal něco chrastit v bytě - asi tušil zloděje. A v momentě, kdy už fakt chci zavolat zámečníkovi, slyším jak to lupne. Klíč zapadne celej, otevřu dveře. Wow. Do práce dojdu v 5 odpoledne z podlední pauzy (v 16:00 byl redakční death-line, všichni s nervama v kýblu), ale na oběd si přeci člověk čas udělat musí, ne?