Pair programming

Pro neznalé – programování s kolegou u jednoho počítače, jedné klávesnice a jedné myši. Myšlenka je vcelku jednoduchá. Dva lidé u jednoho počítače udělají vice práce než součet každého z nich zvlášť u svého počítače. Možná to zní hodně nelogicky, ale po 4-5 týdenních zkušenostech musím říci – ano, je tomu tak, ALE…
…je to nesmírně psychicky náročné. Pokud někdo 100x otevře Putty a do něj 100x zadá tu stejnou IP adresu, aniž by si to uložil, pokud někdo každých PĚT!!! vteřin musí zvětšit nebo zmenšit okno Console v Eclipse (protože teď to loguje moc rychle a on to nevidí), pokud někdo omylem zadá na PRODUKČNÍM serveru „rm –rf *“ , smaže celou aplikaci, že se musí obnovovat z backupu a pak to ještě svede na vás, že nedáváte pozor, pokud někdo edituje textový soubor ve Vi a každých PĚT vteřin musí malíškem levé ruky zmáčknout klávesu Escape (kdo nepoužíval editor VI, nepochopí), pokud někdo má potřebu pokaždé, když něco nejde, přisunout obrazovku notebooku blíže k sobě, aby za PĚT vteřin ji dal opět zpět do původního stavu, pokud někdo ve vzteku počmrká celý váš sešit s poznámkama a na následnou otázku: „To jsou moje poznámky, nemůžeš je jentak poškrtat!“ odvětí – „Tam nebylo nic důležitého.“, pokud někdo nedokáže přijmout objektivně lepší řešení a tvrdí, že to jeho je lepší, tak se kolikrát tak těšíte, že jdete na záchod, nebo si jdete uvařit čaj (normálně si dělám do termosky, pří programování v páru kolem piju kolem osmi šálků) jenom abyste si odpočinuli.
Na druhou stranu je to docela efektivní. Klíč toho všeho je jedno slovo: „vyrušování“. Pokud programujete v páru, nemůžete si číst soukromou poštu (tu čtu a rozesílám teď zásadně na záchodě z iPhonu), žádné surfování po webu a žádné hodinové diskuse v kuchyňce (ten druhý na vás čeká).

Každopádně – dvě věci, které jsem se naučil:
Číst poštu maximálně 3x denně (firemní poštu), prvně až těsně před obědem.
Rss čtečka hned po obědě s pravidlem – nic nenechávat na „přečtu si později“.